Když se podíváte do zrcadla, koho vidíte?

Když přemýšlíme o "vztazích", nejčastěji uvažujeme o těch, které máme s jinou osobou... vpartnerství - osobním i profesním, vrodině - jako rodič nebo dítě, teta, strýc, synovec, neteř, bratranec, sestřenice, prarodič nebo praprarodič.

Jak často se blíže podíváme na vztah, který máme sami se sebou?

V dospívánízažíváme vliv a dopad mnoha vnějších událostí,odhozených poznámek rodičů, sourozenců, přátel a učitelů,nevlídných slov, která nám říkají ti, kteří nás znají, i ti, kteří ani neznají naše jména,lidé a místa, která v nás zanechávají pocit nepohodlí a nejistoty ve vlastní kůži.

Známé zkušenosti vytvářejí bezpečí a jistotu...

Tyto věci, které se nám dějí a které nám dávají smysl, společně začínají utvářet náš vztah k sobě samým.

Když se podíváte do zrcadla,koho vidíte?

Sebevědomou, sebevědomou dospělou verzi sebe sama, připravenou postavit se světu a všemu, co vám život přichystá?

Malé, vystrašené dítě, které uvízlo na místě z minulých let a bojí se odejít, protože neznámé je mnohem děsivější než bolestivý, omezující a destruktivní život, který zná...

Nebo někdo mezi tím?

Z tohoto výchozího bodu vycházejí všechny další vztahy, které si vytváříme, a proto je tento vztah, který máme sami se sebou, tím primárním, nejnutnějším vztahem našeho života.

Zkoumání naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti nám umožňuje uzdravit se z minulých zážitků, které nás zmrazily v prostoru a čase, a znovu posoudit, kdo jsme, co je pro nás důležité a čeho můžeme dosáhnout.

Nástroje a techniky, které si vybereme a použijeme, námotevírají zcela nové možnosti!

Svobodu být tím, kým chceme být,možnosti dělat to, co chceme,základy pro vytváření vztahů s druhými, které si sami zvolíme, ane těch, které se můžeme cítit povinni nebo vděčni přijmout.