Používání myšlení pro zvládání nepřízně osudu

Tohle je příběh, který jsem sdílel téměř před deseti lety. Krátce po mé certifikaci trenéra NLP, jednoho slunečného srpnového dne, jsme s rodinou z krásného "vrcholu" spadli na bolestivé "dno", které mě málem stálo život.

Poté, co mi byla diagnostikována rakovina vaječníků ve 4. stadiu a četné metastázy v dalších životně důležitých orgánech, to byl každý jednotlivý nástroj NLP a více než cokoli jiného myšlení NLP, které mi téměř několik minut poté, co jsem se dozvěděla diagnózu, vykouzlilo na tváři široký úsměv, protože jsem byla přesvědčena, že je to jen příležitost vyzkoušet si nástroje a napsat krásný příběh o učení a uzdravení. V tomto období mi zavolala jedna z mých skvělých trenérek NLP a nabídla mi zdarma své služby kouče NLP na tak dlouho, jak budu potřebovat. Tuto velkorysou nabídku si budu pamatovat až do posledního dechu a do té doby si budu každý den plnit plíce vděčností!

Sedím na pohovce. 9.00pm. Děti už spí. Můj manžel je vedle mě a drží mě za ruku při meditaci. Před několika dny jsme se dozvěděli, že mám rakovinu. Od té doby meditujeme každou minutu, kdy můžeme; když pro dnešek končí krevní testy a návštěvy lékařů. Zhluboka dýchám, aby kyslík pronikl do každé buňky mého těla a uzdravil ji. Vizualizuji si to.

Moje tělo je mrakodrap plný vetřelců. Mým úkolem je dostat je ven. Na pomoc si přivolám tisíce policistů; silných, sestupujících, dobře vycvičených a tvrdě pracujících policistů. Začali z nejvyšších pater všechny vyhánět. Požádal jsem je, aby se vyhýbali zbraním, už jim neubližovali, jen je dostali ven. Přes reproduktory slyším jejich pevné hlasy. Když je patro překontrolováno a opět volné, opatrně se přesouvají do dalšího patra a pomalu, ale jistě postupují dál. Útočníků je mnoho, ale utíkají vyděšeně a nemají žádnou skutečnou moc.

Mluvím do telefonu. 10.00Am. Na druhém konci linky je můj kolega trenér, je mi oporou, je mi k dispozici. Vyprávím jí o své vizualizaci. Ptá se: "Proč policisté?" Nemám odpověď. "Kdo jiný?" "A co víly?" "Víly?" "Víly?" "Nevím.

Ještě téže noci víly vidím. Jsou krásné. Kouzelné hůlky a zázračný prach nahrazují hlasité reproduktory a blogy. Víly se mění do jakékoliv podoby a mají moc objevit se nebo zmizet, kdykoliv se jim zachce. Svou nadpřirozenou mocí a ušlechtilou povahou naplňují mé tělo krásnými melodiemi a nevinným chichotáním, které mě uklidňují. Celý proces mi připadá lehčí a bez námahy. Plní mi jedno přání za druhým. Spánek přichází snadněji, víly pokračují, zatímco já nemám svědomí.

Jíme s dětmi. O rok později. Zotavení je mé druhé jméno. Byl to náročný rok. Víly mi však nikdy nezmizely z očí. Děti zlobí, hrají si s jídlem. Zrovna když se mi ústa chystají otevřít nějaký rozkaz, objeví se mi v hlavě víla. Pochopím, že to začíná dávat smysl. Víly mají vliv na mé tělo a na mé vnímání života. Už nejsem stejná. Vílí období mám raději. Minulé strategie ustoupily novým, jemnějším a důvěřivějším. "Ach, jsou to jen děti, báječné děti," říkám si a přidávám se k nim v zábavě. Zvedám špagety a vytvářím si vlastní makaronový knír. Děti se chichotají, kolemjdoucí víla na mě jen mrkne. Blaho!