Vyhýbání se zármutku Nedávno jsem kvůli COVID ztratila někoho, koho jsem milovala, a v noci se mi špatně spí. Myslím na ně a jsem neklidná. Share Tweet LinkedIn Pin Případové studie Smutek a ztráta Vyhýbání se zármutku Posted by Narmada Rao na adrese July 21st 2021 Smutek a ztráta Výzva Klientka se nedokázala vyrovnat s nedávnou smrtí blízké osoby, propadala zármutku a nedokázala se vyrovnat s tím, co se stalo. Čím více se snažila na to nemyslet, tím více se do toho dostávala. Ztrácela životní motivaci cokoli dělat. Také se nyní více bála a přistihla se, že neustále myslí na to, co by se ještě mohlo pokazit. Účinek Klientka nemohla v noci spát, protože ji trápily myšlenky na poslední chvíle jejího milovaného. Snažila se rozptýlit tím, že se zaměstnávala nebo sledovala videa. Ale než přišla do postele, všechno se jí promítalo před očima, čímž vznikal akutní ne-pohodový stav, který jí ztěžoval spánek. Řešení Za prvé, klient zastával názor, že by se nemělo plakat. A to ji nutilo ještě více zadržovat své emoce. Toto přesvědčení bylo přeformulováno, protože každá emoce je cenná. Zadruhé byla klientka požádána, aby si vzpomněla, co měla na dané osobě nejraději. Několik skvělých vzpomínek, kterých si vážila. Když o těchto vzpomínkách mluvila, začala se usmívat a smát některým vtipným příhodám. Cítila se poctěna, že měla tuto osobu po celou dobu ve svém životě. Najednou ji napadlo, že by měla o svých zážitcích s touto osobou napsat, aby tato dobrota mohla inspirovat ostatní. Uvědomila si, že myslela jen na poslední dva dny před smrtí a zapomněla na celý život, který ten člověk prožil. Toto přerámování jí pomohlo cítit se lehčeji a dalo jí smysl dívat se dopředu, aby pokračovala v odkazu svého milovaného člověka. Jednalo se o hodinové sezení a klientka zjistila, že se již nebojí, protože myslí na láskyplný obraz osoby a celý život, který poznala. Výsledek Klientka řekla, že se najednou cítí velmi lehce, jako by z ní spadla obrovská tíha. Měla pocit, že se opět dokáže usmívat, a cítila motivaci pokračovat v tom, co musí udělat. Uvědomila si, že mluvit o svém milovaném člověku ji opravdu dělá šťastnou - to také, mluvit o skvělých časech a nádherných vzpomínkách. Došlo jí, že se nemusí držet v láhvi nebo se vyhýbat myšlenkám na tuto osobu. Do té doby se ji její syn a všichni kolem snažili rozveselit. Snažili se ze všech sil, aby se jí vrátila dobrá nálada. Teď se postavila na vlastní nohy a pomohla si tak mnohem rychleji se vzpamatovat z vlastní zdravotní krize. Uvědomila si, že jí dělá radost mluvit o této osobě a o svých milých vzpomínkách s ní. Přemýšlela v kůži zesnulé osoby a poslouchala, co by jí asi chtěla říct. A uvědomila si, že smrt je pouze konec fyzické podoby člověka. Nebyl to konec lásky, kterou spolu po celou dobu sdíleli. Narmada Rao Trenér NLP a psycholog z Indie