Život s dyslexií

Slovy maminky: "Můj partner Jim byl v posledním ročníku střední školy vyšetřen a diagnostikován jako dyslektik. Jamie, mé dceři (9 let), diagnóza nikdy stanovena nebyla, přestože její příznaky byly totožné s Jimovými. Nenáviděla školu. Tlačila jsem na školu, aby ji uznala, ale vždycky mi řekli, že ji nemohou posoudit, protože nepatří k nejhorším ve škole a peníze určené na posouzení se utrácejí za děti, které mají nejhorší problémy. Bylo jí nabídnuto dodatečné individuální čtení. Tak jsem si našla pomoc mimo školu, protože jsem měla pocit, že čtení navíc by jen prohloubilo její frustraci a nepomohlo by jí s problémem. Věděla jsem, že moje dcera je velmi vizuálně nadaná a skvěle se orientuje v obrázcích".

" Obě jsem učila vizualizovat slova a držet slova v klidu. Čím více se Jim zapojoval, tím více se Jamie nadchla. Učila jsem je také kontrolovat, když čtou, jaká je nejpohodlnější poloha, což je téměř vždy držet knihu nahoře a nedívat se dolů na slova, kde tak často zachycují negativní emoce. Jim měl jednu obzvlášť překvapivou reakci. Díval se na knihu, kde na jedné straně byly obrázky a na druhé slova. Při pohledu dolů prostě nedokázal udržet oči na slovech. Jeho oči automaticky přejížděly na stránku s obrázky. Když však knihu zvedl, oznámil, že "na papíře jsou slova", a začal číst. Stačilo je vidět jen jednou a dostala jsem následující informace o pokroku." Olive Hickmottová

"Když jsem poslala svého partnera a dceru k Olive na sezení 1:1, očekávala jsem, že se vrátí domů s novými dovednostmi, které jim pomohou zlepšit čtení a pravopis. Nebyla jsem připravena na to, že budu naprosto ohromena výsledky.

Můj partner, kterého znám už dvanáct let, nikdy nečetl knihy ani ochotně nepomáhal našim dětem s domácími úkoly, protože by ho to příliš frustrovalo. Od této schůzky sedí u stolu a píše, hláskuje a čte s našimi dětmi, čemuž se předtím jen vyhýbal. Učil také našeho šestiletého syna (u kterého se začaly projevovat známky dyslexie) dovednostem, které se naučil od Olive. Jsem opravdu unešená z toho, jak mu vzrostlo sebevědomí a jak je motivovaný, povzbuzuje a učí naše děti všechny své nové dovednosti.

Moje dcera, která protestovala, jakmile jsme začali s hláskováním nebo čtením, je nyní nadšená a dokáže se svižně učit nová slova. Dokonce je píše i pozpátku!

Nejenže se to změnilo pro obě děti individuálně, ale zlepšilo to i náš rodinný život.

Hladina stresu v domácnosti se snížila, vzrostlo sebevědomí, přibylo spolupráce a několik velmi spokojených lidí. ( Od jejich sezení uplynuly teprve čtyři dny.)

Kdyby se můj partner tyto informace dozvěděl ve škole, mohl být celý jeho školní život jiný. Ze školy by odcházel s dobrými známkami a pocitem úspěchu, místo aby byl "problémové dítě" a odcházel ze školy s pocitem, že selhal.

Moje dcera měla to štěstí, že se to dozvěděla v 9 letech, protože teď bude mít možnost ve škole uspět.

Výuka tohoto ve školách by měla obrovský pozitivní dopad, pokud děti umí číst a psát, jsou šťastnější sebevědomější motivované děti, proto by učitelé měli snazší práci, známky by šly nahoru. Ušetřily by se peníze, protože by nebylo třeba přijímat další zaměstnance. Byl bych rád, kdyby to školám přineslo stejný užitek jako naší rodině."

Po 4 týdnech

"Zjistila jsem, že Jamie procvičuje sama, když se objeví nové slovo, nebo s Jimem. Myslím, že to někdy přeženu s nadšením a ona toho má plné zuby!!! Když jsem s Jamie pracovala dřív, připadalo mi, že každý den začínáme znovu od nuly, teď mám pocit, že dělá pokroky každý den. Její čtení je plynulejší, protože se nezastavuje u každého slova. Zjišťuje, že je pro ni snazší a rychlejší vyslovovat slova.

Jim řekl, že se teď cítí mnohem uvolněněji, protože má pocit, že má nástroj, který může použít kdykoli a kdekoli. Také si s dětmi více čte a už se mě neptá pořád dokola, jak se píše stejné slovo. Také připomíná dětem, aby se dívaly nahoru, a cvičí s Jamiem.

Moje šestiletá dcera velmi dobře využívá bílou tabuli k učení hláskování a je se sebou spokojená, když dokáže hláskovat slova pozpátku!

Naučila jsem se, že s nimi musím být mnohem trpělivější a že jim to jde lépe, když pracují svým vlastním tempem.

Řekla jsem škole o tom, že Jamie a Jim viděli Olive, a také jsem jim dala údaje o knize a webové stránce. Můj osobní pocit byl, že se nezdálo, že by je to zajímalo, nebo to mohlo být tím, že jsou prostě příliš zaneprázdněni papírováním !".

Po třech měsících

Jamieho pokroky byly pomalé, ale zjistila jsem, že když jsem ustoupila a soustředila se na Laurie (mou šestiletou dceru), Jamie viděl, jaký pokrok Laurie udělala, a je nyní mnohem ochotnější vynaložit úsilí.

Laurie se nyní dokáže naučit 7 hláskových slov za jeden večer a pamatuje si je. Za posledních 7 týdnů dostala ve škole v každém testu z pravopisu plný počet bodů. Dříve se naučila jen 1 hlásku za večer a nezapamatovala by si je všechny pro test. Její čtení je nyní mnohem plynulejší.

Jamie se posunula o úroveň výš a bylo jí řečeno, že pravděpodobně brzy postoupí o další úroveň výš.
Jim techniky stále používá a jeho sebedůvěra stále roste.

Po 10 měsících

"Život v naší domácnosti je dobrý, Jamie v současné době pracuje na maturitě. Každý den si čte (aniž bych ji za to peskovala !). Také si vyžádala knihy k Vánocům !!!!

Už s ní nebojujeme kvůli domácím úkolům, je mnohem jistější při práci s literaturou (i když to není její oblíbený předmět !)

Jim říkal, že miluje bílou tabuli, protože teď už ví, že když se chce naučit nějaké slovo, řekne ho do telefonu, telefon mu ho vyhláskuje a on si ho zapíše do bílé tabule.

Předpokládám, že život je opravdu mnohem jednodušší, pro nás všechny !

Teď se mi zdá úžasné, že během jedné schůzky toho tolik dokázali - prostě je to nasměrovalo na cestu k učení, o kterém si nikdy neuvědomovali, že by mohlo být tak cenné. Museli si to procvičit, ale jak vidíte, rozdíl byl mimořádný".