Therapeutic Hypnosis with Children and Adolescents – Second Edition

Therapeutic Hypnosis with Children and Adolescents Sugarman, L & Wester, W. (eds) 2014 2nd edition Crown House Publishing ISBN 13: 9781845908737 Poučné čtení nejen o práci s dětmi a dospívajícími, ale i o hypnóze obecně. Nabídla jsem se, že napíšu recenzi, protože školím sociální pracovníky, kteří chtějí v práci s mladými lidmi uplatňovat spíše koučovací přístup. Jsem také certifikovaný trenér NLP, nejsem speciálně vyškolen v hypnóze. Toto jsou mé pohledy na věc. Stejně jako první vydání je tato kniha mimořádně čtivá a nesmírně důkladná, čerpá z široké škály odborných znalostí a ilustrací. Přistihl jsem se, že ji čtu téměř jako román, přičemž jsem u některých částí nevyhnutelně strávil více času než u jiných. Je podnětná a srozumitelná. Editoři uvádějí knihu propojením tématu s kontextem a naznačují, že děti jsou mimořádně přístupné sugestivní práci, protože jsou často přirozeně zaujaté a bez zábran mají tendenci mít schopnost živé představivosti. Sugarman & Wester naznačují, že trans je "neurovývojový imperativ, který se vyskytuje bez hypnózy" (s. 7), a rádi jej odlišují od hypnózy. Nabízejí její operační definici jako `účelové využití těchto nevědomých procesů zvaných trans k vyjádřenému účelu s vědomím nebo bez vědomí´, s. 7. Vzhledem k tomu, že děti jsou v neustálém procesu psychofyziologických změn, jsou často otevřené hypnóze, pokud je praktik dostatečně zkušený, aby ji dokázal vytvořit. Autoři umísťují celou praxi do etické a profesionální matrice, kde je to hypnotizér, kdo musí pracovat na tom, aby se sám uvedl do vhodného stavu a vytvořil fungující spojenectví. Účelná hypnóza je umístěna do matice komunikačních dovedností, strategií a účelu. Sugarman a Wester zdůrazňují, že tento účel musí být zaměřen na pacienta, a nabízejí vítaný vývojový rámec hypnózy. Staví do kontrastu přístup k hypnóze, kdy je pacient "uspán", s elegantnějšími a etičtějšími prostředky tempa a vedení, které tak skvěle zavedl Erikson a které využívají pacientovy vlastní zdroje a rámce. Pro změnu je tedy podstatné a dostačující vše, co pacient do práce vnáší. Poté, co jsem zachytil následky neumělé hypnózy typu "nádoba", kdy klienti po jednom "regresivním sezení" učinili ukvapená rozhodnutí, tento důraz vítám. V této knize jde především o model zapojení a zplnomocnění, o to, jak hravě pracovat s podvědomím s kreativitou a inovací. První část pokračuje elegantní nabídkou indukčních přístupů a hypnotických technik, která rozvíjí výše uvedené teze. Přímočaře nastiňuje měnící se povahu podoby imaginace v průběhu života, přičemž se pohybuje přes dětskou představu imaginárního přítele až po oživování vzpomínek z dětství, vytváření sexuálních fantazií, plánování naší budoucnosti, plánování důchodu. Líbí se mi, jak to podněcuje nápady, kam by se klientova představivost mohla v určitých okamžicích zaměřit, ne jako omezující protokol, spíše jako připomínka k širokému zamyšlení nad tím, co by fantazie a představivost mohly znamenat. Druhá část se zaměřuje na kontexty, v nichž byla hypnóza použita u dětí a mladých lidí, od chronických onemocnění, válečných traumat, vývojových problémů, zvládání úzkosti, zvládání akutní bolesti, na co si vzpomenete, to tam je, a jsou tam hojné dobře napsané kazuistiky, pečlivé přiznání toho, kde ještě nejsou důkazy, velmi poctivý a informativní přístup.

Zvláště mě zaujala pragmatická úvaha o práci s těmi, kteří jsou v rámci našich zákonných systémů označováni jako hyperaktivní porucha s poruchou pozornosti, porucha opozičního vzdoru, porucha chování, porucha autistického spektra. Taylor & Sugarman navrhují, abychom používali jazyk, který "přisuzuje maximální pozitivitu" (s. 297). Navrhují spíše termín ´odlišnost´ než porucha, termín, který uznává odlišnost, nikoliv posuzuje jako nedostatek. V současné době existuje nebezpečí, že děti, které ve svém světě nalézají potíže, budou spojovány s velmi negativními konotacemi. Navrhují, že ´podstatou terapeutické komunikace je vyjádření větší důvěry v druhé, než jakou mohou mít oni sami v sebe´ (tamtéž). Toto spojení nejjednodušších pravidel efektivní komunikace, principu etického respektu, spolu s podrobnějšími kazuistikami a hlubší induktivní prací je oslnivě osvěžující. Velmi vzrušující je návrh, jak by hypnóza mohla pomoci při práci s poruchou chování, "stavem", o němž se stále více předpokládá, že má epigenetický prvek. Je zde vynikající kazuistika ilustrující, jak hypnóza pomohla mladé dívce Lilly z autistického spektra snížit úzkost. Je zde připomenuto, že tam, kde se setkáváme s ´odporem´, musíme to jednoduše brát jako znamení, že nám něco uniká. Co bych ještě mohl říci? Tuto knihu bych doporučil přečíst každému studentovi hypnózy, který pracuje s dětmi a mladými lidmi. Je teoreticky i prakticky doložená a inspirativní a je vynikajícím zdrojem informací. Zanechám vás se závěrečnými myšlenkami autorů Kane & Liness, že hypnóza může porušovat a porušuje fyziologické znalosti, jinými slovy může odporovat tomu, co si myslíme, že víme. ´Proto je hypnóza tak dobrá pro vás. Jakmile... odložíte své domněnky, že víte, jak svět funguje, pak vám jako člověku otevře spoustu věcí, abyste mohli věřit ve věci, které mohou dělat jiní lidé. Kane & Liness (2004), s. 323.